Vítejte v České republice! Je to tohle vaše první návštěva Brna?

Max: „První.“

Ave: „Ano, jsem tu poprvé.“

Mani: „Já jsem tu už podruhé. Byl jsem tu minulý rok na Mistrovství Evropy. Tentokrát jsem ale přijel s velkým očekáváním. Všem jsem říkal o tom, jak to tu máte pěkné.“

Co říkáš na trať tady v Brně?

Mani: „Minulý rok se mi to tu moc líbilo. Byla tu opravdu dobrá atmosféra a ta trať. Chci říct, včera jsme si ji v rychlosti prošli. Je docela technická. Je to takový moderní cross-country okruh s mnoha technickými prvky, ale na druhou stranu ti dá i dost zabrat. Potřebuješ tu spoustu sil a není tu moc míst, kde by sis alespoň trochu orazil. Je třeba si vytvořit svoji vlastní rutinu, kde přidat a kde trochu zvolnit. Vzpomínám na minulý rok, tvořily se tu skupinky a byl z toho opravdu zajímavý závod o začátku až do cíle. Jen doufám, že tu zítra dorazí trochu více diváků, než tomu bylo letos u předešlých závodů.“

A co vy? Měli jste také příležitost si trať projít?

Ave: „Já si ji včera s Manim jednou prošel. Líbí se mi tenhle typ závodních okruhů – trochu plynulejší se sekcemi, kde musíš opravdu zabrat. Tahle trať má potenciál nabídnout opravdu vzrušující závod. Strašně se těším na to, že konečně začnu zase závodit.“

Max: „Mě seznámení s tratí čeká za malou chvíli.“

Co se vám vybaví, když slyšíte Česká republika?

Max: „Obrovský dav lidí, skvělí diváci a celá ta úchvatná atmosféra v Novém Městě, kterou tam každým rokem zažíváme. Před měsícem a půl jsem si zajel závod Českého poháru a tam to bylo stejné. Tady si lidé horskou cyklistku opravdu užívají. Líbí se mi také, že jsou tu i závody pro děti. Celý víkend tu můžete vidět mladíky, jak si jezdí po zadním kole, zrovna jako támhleten. Zdá se, že cyklistiku tu mají všichni rádi. To je pro českou bikovou scénu opravdu dobré. Jistě, každý zná jména jako Jaroslav Kulhavý a Ondřej Cink, ale tady zároveň vyrůstá i spousta mladých jezdců, a to je pro tuto zemi hodně pozitivní.“

Ave: „Za mě, to, co je hned naprosto viditelné, je vášeň místních lidí pro tenhle sport. Jak už Maxi zmínil, diváky je tu vždycky hodně slyšet a jsou opravdu aktivní během celého závodu. A to, co se mi opravdu líbí, je respekt, jaký projevují každému ze závodníků. Víš, i přesto, že tu máte velká jména jako Kulhavý a Cink, který je nyní na vzestupu, lidé i přesto fandí víceméně každému. Myslím, že tohle je na tom nejvíc. Místní prostředí na mě působí velmi zdravě, a proto sem jezdím tak rád. V tomto ohledu se Nové Město výrazně liší od ostatních světových pohárů. Tak to alespoň vidím já.“

Mani: „V tom je Nové Město výjimečné, protože, když se na to podíváš, pokaždé vyhrálo ocenění za nejlepší Světový pohár roku. Myslím, že to mluví samo za sebe. A jak už se kluci zmínili, na fanoušcích tady je vidět opravdový zápal pro tenhle sport. To, co se mi na tom tak líbí je, jak jsou spravedliví. Oni fandí úplně každému. A taky mám pocit, že v Česku cyklistika všeobecně roste po všech směrech. Najdeš tady spoustu bike parků, stále se něco testuje a tak. To, jak se tenhle sport vyvíjí je skvělé. Pro náš sport je tohle opravdu hodně příznivé.“

Věřte, že tohle se dobře poslouchá. A co české jídlo a pivo? Měli jste příležitost něco českého ochutnat?

Mani: „Abych byl upřímný, my s sebou vždy máme svého vlastního kuchaře. Máme i nutričního poradce a ti dva se o nás starají. Pravda, máte tu některá opravdu lákavá jídla, ale my se snažíme držet svého stravovacího režimu. Naše životospráva je prostě o něco zdravější. Zejména pak během napěchované sezóny, jako je tato. Ale dříve nebo později přijde den, kdy něco ochutnáme.“

Max: „Už jsme ale ochutnali Birell.“ (smích)

Znáte nějaké české slovo?

Max: „Pivo. Moje žena bydlela asi rok v Praze po čas studií a pár slov mě naučila, ale pamatuji si jen to nejdůležitější – pivo.“

Mani, ty ses docela ošklivě zranil začátkem června. Jak se nyní cítíš a jak probíhá tvé zotavování?

Mani: „Abych řekl pravdu, v tuhle chvíli se cítím skvěle. Pořád tu jsou nějaké problémy, ale já měl v životě vždycky nějaké problémy. Tohle se asi jen tak nezmění.“ (Všichni se smějí)

„No, ale jsem opravdu rád, že tu teď mohu být. Hlavně to, že mohu být konečně s celým týmem, protože tohle je po velmi dlouhé době vůbec poprvé, kdy jsme zase spolu. Pravda, s Maxem jsme se viděli už dřív. Přeci jenom bydlí trošku blíž než Ave. Jsem prostě moc rád, že tu jsem a že mám konečně příležitost si to zase vyzkoušet. Do toho hlavního, což je Světový pohár v Novém Městě, zbývá ještě pár týdnů, ale jsem rád, že se můžu zase postavit na start a být tu s celým týmem. To mi dává další motivaci a možnost zmáčknout se ještě trochu víc. Doufám, že se mi zadaří dostat před Novým Městem do formy.“

Ave, slyšel jsem, že ses doma podílel na nějakém projektu. Můžeš nám o tom říct více?

Ave: „Doma jsem se vlastně celou tu dobu nezastavil. Spolupracuji se dvěma týmy vývojářů hned na několika projektech. Využil jsem ten extra čas k tomu, abych se více zapojil do rozvoje horské cyklistiky v mojí zemi. Podařilo se nám postavit i pump track, což byl jeden z cílených letošních projektů. Teď je to jedno z nejfrekventovanějších míst v našem městě. Opravdu mě těší, že se tam lidé schází a jsem fakt rád, že se nám to celé podařilo zrealizovat.“  

Maxi, koncem minulého roku si se oženil. Ovlivnilo to nějak tvoji sportovní kariéru?

Mani: „Fajn, za dvacet minut jsem zpátky…“ (Všichni se smějí)

Max: „Šlo víceméně o další krok. Na mém životě se tím vlastně nic nezměnilo, jelikož jsme spolu už přes osm let. Myslím, že narození dítěte bude podstatně větší zásah. Každopádně jsem si to moc užil. Tohle byl hodně velký večírek a měli jsme tam téměř celý tým. To, že jsem se s nimi o tuto významnou chvíli mohl podělit bylo moc fajn. Jen nám tam chyběl Henrique, jelikož bydlí příliš daleko. A samozřejmě, mužem celého večera nebyl nikdo jiný než tady ten po mé levici (Manuel).“

Mani: „No, opovažte si mě pozvat na večírek! Zejména, když se nevidíme, jak je rok dlouhý.“ (smích)

Max: „Teď si u nás doma všichni povídají o tom muži za barem, který všechny bavil a radil, jak správně namíchat Gin s Tonicem a…“ (Všichni se smějí)

Tohle mě přivádí k myšlence, že i když je celá letošní sezóna tak nějak vzhůru nohama, jsou tu i jistá pozitiva. Najdete nějaká?

Max: „Biky jsou ještě populárnější. Mám na mysli, v mojí zemi, a jak vím i v některých dalších zemích, se prodalo více kol než kdy před tím. Takže pro cyklistický svět jde o jakousi revoluci. Lidé zjistili, jak moc je jízda na kole přínosná. Tahle doba je pro cyklistický průmysl opravdu příznivá. Uvidíme, co nám přinese budoucnost.“

A co se týče osobního života?

Max: „Pro mě to, že jsem mohl být nějakou chvíli doma, byla nádherná příležitost, kterou jsem si opravdu vychutnal. V předchozích letech jsem jen neustále cestoval. A tak to, že jsem najednou mohl nějaký čas strávit doma bylo i trochu divné, ale naprosto skvělé ve všech směrech. Mám i pocit, že se mi podařilo dobít spoustu energie. Celá ta situace měla obrovský dopad na všechny kolem nás, ale myslím, že je čas se z toho poučit a posunout se dál.“

Mani: „Já už na kole závodím dobrých dvacet let a neustále cestuji po celém světě. Chci říct, jsem 180 až 200 dnů v roce mimo domov a k tomu mám už tři děti. Takže, když budu zcela upřímný, tohle bylo vůbec poprvé, kdy jsem měl možnost se jim pořádně věnovat. Nikdy před tím jsem nic takového nezažil. Díky tomu jsme se také ještě více sblížili. Ať už jde o moji ženu, mé děti a vůbec, během pandemie jsi s ostatními ve spojení mnohem více než kdy předtím. Je to vlastně úplně naopak. Za normální situace máš možnost se všemi vidět každý den, ale přitom, jelikož vše je prostě v normálu, tě ani nenapadne, že bys někomu jen tak zavolal. Během uzavření hranic jsme byli ve spojení i s týmem. Měli jsme pravidelný videohovor každé pondělí. Byla to vhodná příležitost k tomu, podělit se o své pocity, dozvědět se, jak se ostatním daří, protože v jiných zemích bylo hodně věcí jinak. Například v Německu, abych byl upřímný, se toho až tak moc nezměnilo. To, co se změnilo, byly prázdnější ulice, jelikož se lidé báli chodit ven. Ale když se podíváš na Maxiho situaci, on byl zcela odříznut od okolního světa na… jak dlouho?“

Max: „Asi dva měsíce.“

Mani: „Dva měsíce! V každé zemi tomu bylo jinak. Tahle situace mi ale pomohla se ještě více sblížit s rodinou i s celým týmem. No a když se kouknu na věc více ze široka, to celé mělo velmi pozitivní dopad na náš cyklistický svět. Lidé začali kupovat kola ve velkém a pronikat do cyklistiky všemi směry. Před tím to byl jen sport, teď ale lidé na kole jezdí do práce. Najednou se na kolo dívají jako na nástroj, na který je vyveze do přírody, který je na chvíli zbaví stresu. Doufám, že to bude v tomto duchu pokračovat. To, co se děje kolem, tomu i nasvědčuje. Všímám si i toho, jak se nyní cyklistika mnohem častějším tématem. Myslím, že v tomto ohledu je to, co se stalo dobré. Myslím, že našemu cyklistickému světu to může velmi prospět.“      

Ave: „No, k tomu, co teď Mani řekl není už moc co dodat. Nicméně, co se týče mého osobního života, v minulém roce jsem se stal otcem a od té doby, co se moje dcerka narodila jsem neměl příležitost s ní strávit více než tři týdny. Obvykle bývám kolem dvě stě dnů mimo domov a taky jsem ten, který z celého týmu nejvíc cestuje. Tentokrát to bylo ale něco úplně jiného. Byli jsme spolu celých pět měsíců. Měl jsem tak možnost vidět, jak roste, jak začíná chodit a mluvit. Jen to, když vidíš, jak vyrůstá, je prostě nádherná zkušenost. A co se týče věcí v globálu. Kluci už zmínili pár zajímavých bodů. Pokud je ale něco, co bych rád dodal, rád bych se zmínil o tom, že teď je asi ta doba, kdy by se hodilo přehodnotit to, jakým způsobem je náš sport organizován. Chtělo by to hlouběji popřemýšlet o změnách v našem závodním kalendáři, o způsobu, jakým jsou závody pořádány. Myslím, že jsme měli příležitost procitnout a vidět, že je tu pár věcí týkajících se našeho sportu, jež nejsou tak úplně v pořádku. Nebo by se při nejmenším dali vylepšit. Takže z dlouhodobého hlediska by to mohlo přinést i nějaká zlepšení.“

Mohl by si nám dát nějaký konkrétní příklad?

Ave: „Týká se to například závodního kalendáře, konkrétně Světového poháru a věcí kolem. Máme teď ty dvojáky nebo jednodenní, ať jim říkáš, jak chceš, a ty jsou v kalendáři rozprostřeny od května do září. Myslím, že pro masmédia to bývá velmi zavádějící. Tohle je něco, co by mohlo doznat změn. Myslím, že ten úplně první kalendář, který byl vypsán hned po pandemii – pět Světových pohárů v řadě – to je to, co by v rámci medializace mohlo do našeho sportu vnést více světla. Samozřejmě by tím vznikl i větší tlak na jezdce, jelikož je tento sport hodně fyzicky náročný, ale myslím, že z pohledu pořadatelů je tu pár věcí, které by mohly být přehodnoceny. UCI měla dost času o věcech popřemýšlet, národní federace také, a já myslím, že je čas zvážit pár změn, které by náš sport zase o kus posunuly.“

Je vidět, že cyklistický svět nespí a věci se hýbou tím správným směrem. Tento rok zároveň přinesl i mnoho novinek. Jednou z těch výrazných je i nový model Scalpel. Řekněte mi, je opravdu tak dobrý, jak mnozí tvrdí?

Max: „Ano, to je! Musím říci, že mi nový Scalpel učaroval hned od první chvíle, kdy jsem se na něj v Jižní Africe posadil. To kolo mě dostalo. Je tam viditelné zlepšení v každé adresované oblasti. Měl jsem z toho obrovskou radost. Ubrali mu i na hmotnosti, takže co se týče celé konstrukce, udělalo na mě opravdu velký dojem. Myslím, že kompletně celý Cannondale byl do vlastního vývoje velmi intenzivně zainteresován. Přišla mnohá očekávání a myslím, že se je téměř všechna podařilo naplnit. My nyní máme kolo, na kterém můžete závodit ve Světovém poháru, objet maraton, ale můžete se s ním vydat jen tak na traily a zažít spoustu zábavy. A to je přesně to, co já osobně od cross-country kola očekávám. Je opravdu univerzální. Stačí jen lehce upravit osazení a máš tu SE verzi, která nabídne ještě více zábavy ve sjezdech.“

Mani: „Myslím, že nový Scalpel toho má hodně co nabídnout, ale je tu jedna věc, o kterou bych se rád podělil. My sami jsme se na vývoji této verze rovněž podíleli. Byli jsme tak součástí zcela ranného vývoje a poskytli maximum zpětné vazby. No a teď, když už ten bike máme a jezdíme, tak je to živý důkaz toho, že to stálo za to. Tady jsme něco získali, tohle vylepšili. Pro nás a celý tým je to velmi uspokojivý pocit. Pro nás jezdce je tohle kolo zároveň velkým přínosem a myslím, že dokáže nabídnout spoustu zábavy a radosti i ostatním, kteří si kolo zakoupí v obchodě. Sám jsem už narazil na spoustu velmi pozitivních komentářů. Nový Scalpel je jedno z nejlepších cross-country kol na trhu. A jak už Maxi zmínil, je opravdu všestranné. Využiješ jej jako čistou cross-country mašinu ve 100mm verzi, nebo můžeš šáhnout po verzi Scalpel SE s o něco vyšším zdvihem, který ti poskytne něco navíc, pokud zrovna nejsi tolik do závodění. Tohle je prostě parádní kolo a ten nejlepší Scalpel, který byl kdy sestrojen.“

Jaké bylo vaše vůbec první seznámení s novým modelem Scalpel?

Ave: „Úplně první jízdu jsme absolvovali na našem týmovém kempu v Jižní Africe na začátku roku. A já klukům hned říkám, víš Andymu a Kentovi. Jsme uprostřed testování a já jim říkám, že mám prostě pocit, že na tom kole jedu pomaleji, než na co jsem zvyklý. Celý to bylo bláznivý, protože ta jistota a pohodlí, které mi nový Scalpel dával, způsobily, že jsem se cítil pomalejší. Měl jsem pocit, že se tomu biku nemůžu dorovnat, nedařilo se mi dostát jeho úrovně. To na mě udělalo obrovský dojem a zároveň jsem měl radost z toho, že mi kolo nabízí další prostor ke zlepšení. Musel jsem si na kolo zvyknout a postupně objevit jeho jízdní hranice. Ty byly vysoko nad těmi mými. Už dlouhou se snažím zapracovat na mých jízdních dovednostech a tohle kolo mi pomohlo dostat se na zcela novou úroveň.“

Mohli byste nějak blíže popsat, jak vlastně probíhá takový proces zvykání si na nové kolo?

Mani: „No, v podstatě se snažíme kolo projet co nejdřív je to jen možné, a pořádně si ho osahat. Chci říct, že se testuje odpružení, tlak v pláštích a mnoho dalšího. Každý z nás to kolo prostě nějakou chvíli jezdí a na konci dne vše společně vyhodnotíme. Co se týče toho, jaké nastavení je lepší či rychlejší, na tom se obvykle všichni tři víceméně shodneme. Celý ten proces se opakuje až do chvíle, kdy docílíme ideálního nastavení. Je to samozřejmě velmi individuální. Ne každý má stejné nastavení. Než ale dosáhneš toho, co ti opravdu sedí, je docela dlouhý proces.“

Mohli byste upřesnit některý konkrétní rys nového modelu Scalpel, na které jste se podíleli?

Mani: „V zásadě jsme chtěli, aby bylo kolo více stabilní, předek i zadek. Konstruktéři věnovali spoustu času a energie zadní stavbě. No a teď? Koukni na to kolo. Doslova umělecké dílo. Zadní vzpěry jsou obaleny v plastu, ale když byste se koukly pod ně, uviděli byste, jak křehká ta stavba vlastně je. Jak moc to celé pracuje. No a pak, když na kolo sedneš a cítíš, jak to celé chodí. Tohle jen něco, na co jsme opravdu pyšní.“

Měli jste nějaké konkrétní požadavky ve smyslu úpravy úhlů rámových trubek a podobně?

Mani: „To ne, my nejsme konstruktéři.“

Ave: „No, koneckonců, pokud bychom si řekli, že chceme položenější úhel hlavovky, tak to změní, ale takový zásah má vliv na celé kolo. To, čím jsme přispěli my bylo to, že jsme si společně sedli a řekli si, že chceme, aby bylo kolo lepší v zatáčkách, ve výjezdech, sjezdech, v přímé stopě a podobných záležitostech. Poté si společně řekneme, kam bychom to chtěli posunout. Na to si sednou konstruktéři a snaží se zakomponovat co nejvíc těch věcí z našeho seznamu. A tohle přesně je i případ nového Scalpelu. Všichni jsme svým dílem přispěli a jim se nakonec podařilo na kole vylepšit prakticky úplně vše. Z toho důvodu je tohle kolo natolik impozantní. Nyní tu máme všestranný a zcela kompletní bike. Ať už se vydáš kamkoli, tohle kolo to zvládne.“

Jak dlouho celý ten proces, od sepsání všech myšlenek až po chvíli, kdy jste na kolo sedli, ve skutečnosti trval?

Max: „Myslím, že dva a půl roku.“

Mani: „Nejdříve se objeví tyhle prototypy, pak je tu první nástřel rámu. Začne se hliníkovou verzí a pak se chystá karbonová, a tak nějak. To jsou už detaily, které ti nedokážu říct.“

Za chvíli tu máme dvojitý Světový pohár v Novém Městě. Jaká jsou vaše osobní očekávání a vyhlídky týmu?

Max: „To je jasné, cíl je získat žluté číslo – stát se opět nejlepším týmem – po třetí v řadě. Myslím, že tohoto jsme schopni dosáhnout, protože jsme všichni tři silní, ale zbytek startovního pole na sobě také zapracoval, takže nám nezbývá nic jiného než zabojovat. Co se týče mě, cíl je stále stejný. Chci vyhrát. Uvidíme, jestli se to povede. A co se týče týmu, je tu ještě jedno přání. Už několikrát se stalo, že jsme byli všichni tři v jeden okamžik velmi blízko pódiového umístění. Bylo by super mít nás společně všechny tři z Cannondalu na stupni vítězů.“

Mani: „Myslím, že tohle bude hodně zajímavé. Letos jsme tu ještě žádný Světový pohár neměli a teď jsou v plánu dva během jednoho týdne. Tohle bude velmi zajímavé nejen pro jezdce ale i pro diváky. Bude to letos poprvé kdy jezdci vyloží karty na stůl. Dosud tu byly jen menší závody, ale tohle je Světák. Tam musíš být v té nejlepší formě. A jak už Maxi zmínil, hlavním cílem je vyhrát týmové bodování. Podařilo se nám to už dvakrát v řadě a teď se o to pokusíme potřetí. Pak jsou tu osobní cíle – stupně vítězů. Nejlepším scénářem je dostat se na bednu společně. To pak náležitě oslavíme, jako by nebylo dalšího zítřka!“ (Všichni se hlasitě smějí)

Ave: „…tam je ale ještě jeden závod!“

Max: „Jo, ještě je tam mistrák!“

Mani: „Tam ale není týmové hodnocení!“ (Všichni se od srdce smějí)

Max: „Tohle bude ještě zajímavý.“

Mani: „Ok, vzdávám se.“

Každopádně, budoucnost se zdá být růžová. Ave, jaká jsou tvá očekávání?

Ave: „No, kluci to už vlastně shrnuli. Týmové umístění je něco, co je pro nás velmi důležité, ale je tu ještě jedna věc, na kterou jsme všichni zvědaví. A to je načasování všech závodů. Máme tam čtyři podniky v jednom týdnu, a to znamená čtyři závody a spousta tlaku na jezdce a celý tým. Týmové zázemí tu bude hrát obrovskou roli, co se týče výkonu jezdců. Myslím, že my, jako tým, jsme si společně prošli vším možným, a to se tady bude rozhodně hodit. Zejména pak ve druhém kole, kdy už ten tlak bude obrovský.“

S maximální možnou podporou z řad českých fanoušků můžete rozhodně počítat. Je tu něco, co byste jim chtěli vzkázat?

Mani: „My všichni doufáme, že Světový pohár v Novém Městě bude veřejnou událostí a lidé budou schopni přijít a podpořit nás.“

Ave: „Já bych rád všem českým fanouškům od srdce poděkoval. Být tu a závodit a mít takovou podporu je vždycky úžasné. A jak už jsem zmiňoval, ta vášeň pro horská kola, kterou tu máte je dechberoucí. Moc si vážím toho, co se mi tu dostává. To jediné, co můžu slíbit za sebe a za nás tři je, že se vám to budeme vždy snažit vrátit na trati tím, že pojedeme naplno a co nejrychleji to jen půjde.“

Díky moc za rozhovor. Přeji vám i celému týmu hodně štěstí a top formu v nadcházejících závodech!

Rozhovor si můžete přečíst také v časopisu Velo 10/2020.

Autor: David Florián

Foto: Michele Mondini